Historie pěveckého sboru z Lokte - Cubitus

1997

Přibližně v listopadu roku 1997, v městské knihovně, se skupinka přátel rozhodla, že dlouhé zimní večery by mohli trávit spolu, u vínečka. Protože ženy (tedy manželky) byly součástí našeho plánovaného společenského života, chyběl už jen zpěv. A aby to nebyl bezduchý řev, ale zpěv bohulibý, zrodila se myšlenka, zpívat na Štědrý večer před loketskou radnicí vánoční koledy veřejně a pro všechny, kteří nechtějí jen sedět u jídla, pití a televize.

Na několik dalších let se tato malá vánoční příležitost stala důvodem našeho setkávání, které bylo doplněno někdy loutkovým vystoupením, někdy hudebním doprovodem a někdy živými obrazy. Pro svojí příjemnou atmosféru se toto vánoční setkání již stalo tradicí, trvající bez přestávky 14 let do dnešních dní.

2002

V roce 2002 nastal první zlom v našem dosavadním zpívání. Po 5 letech sebral pan farář odvahu a požádal nás, zda bychom vánočními zpěvy nedoplnili i půlnoční mši. Rádi jsme nabídku přijali, i když pod tíhou zodpovědnosti jsme museli vybrat vhodné skladby a secvičit je. Zde nám byla velkou oporou paní varhanice, která byla vždy připravena mohutnými tóny píšťal přehlušit naše marné snažení.

2003

V následujícím roce byla žádost zopakována a proto jsme v Lokti oslovili každého, kdo měl ruce a nohy (aby udržel noty a vystoupal na kůr). Tato skupina lidí secvičila a zazpívala několik písní a dokonce i Graduále z Rybovy České mše vánoční. Po Vánocích, jako každý rok, se skupina na 11 měsíců rozpustila.

2004

Na jaře roku 2004 jsme se sešli v prapůvodním seskupení, přehodnotili jsme vánoční vystoupení a rozhodli se, že chceme zpívat i v průběhu roku. Původní kritéria výběru jsme doplnili o nezanedbatelnou podmínku: “kromě nohou a rukou musí budoucí člen vlastnit i hudební sluch“. S touto podmínkou byli osloveni někteří vánoční pěvci a tak položen základ prvního pěveckého sboru v Lokti.

Po několika zkouškách jsme nalezli vhodný název sboru“ Cubitus a.s.“ – což je latinský překlad názvu města Loket a připomínka, že se jedná o čistě amatérské sdružení. Zpěváci a zpěvačky byli rozděleni do hlasů a vybrán sbormistr. Byly stanoveny pravidelné termíny zkoušek a hlavně určen směr, kterým se bude ubírat repertoár sboru: „Renesance plus mínus 100 let a něco pro zpestření (něco soudobého, národního a vánočního)“.

V tomto zlomovém roce se uskutečnila i naše první vystoupení. Repertoár se skládal převážně ze středověkých skladeb a skladeb Adama Michny z Otradovic. V tomto roce jsme i překročili práh renesanční polyfonie a po nezměrném úsilí se naučili píseň: „Mattona Mia Cara“ Orlanda di Lasso. A protože nás nezabila, ale posílila, mohli jsme si jí zazpívat na našem prvním koncertě, na svátek Sv. Václava v kostele sv. Václava v Lokti.

2005

Další roky již znamenaly pouze posilování repertoáru, ustálení obsazení sboru a překračování určitých hranic. První padla hranice města, za kterou jsme se vydali zpívat. Koncert mimo Loket (v Krásně) zapříčinil pan farář možná veden otcovskou láskou k našemu tělesu.

Chuť do dalšího zpívání jsme získali při nových skladbách Missa Octavi Toni od Orlanda di Lassa (naštěstí všechny mše mají jednotný latinský text) a při Bachových skladbách Psalite deo nostro a Liebster Jesu.

2006

Druhá hranice, tentokrát hranice okresu, byla překročena roku 2006. Koncert na přehlídce chrámových sborů ve Žluticích jsme zakončili novou skladbou, brazilsky temperamentním Žalmem 150 od současného skladatele Ernani Aquiara. Současně jsme vstoupili do vod národních písní skladbami židovskými a makedonskými.

2007

Třetí překročená hranice, byla hranice kraje. Překročili jsme jí koncertem v Plzni, kde jsme presentovali tentokrát italskou renesanci a tance G.G.Gastoldiho. A protože se jednalo o 400 let starou populární hudbu, nacvičili jsme i 40 let staré skladby Beatles, Yellow submarine a Yesterday.

2008

Jestli jsme v roce 2008 překročili nějakou hranici, tak možná hranici našich možností. Nazkoušeli jsme totiž náš dosud největší hudební útvar a capella, a to Missa Secunda od Hanse Leo Hasslera. Skutečně největší útvar, Českou mší vánoční, jsme spolu se dvěma dalšími sbory a orchestrem uzavírali rok 2008.

V roce 2008 jsme poprvé doprovodili zpěvem i vernisáž I. Mládka, což se změnilo v tradici i u dalších významných českých výtvarníků.

V domnění, že náš zpěv dostane formu a řád jsme založili stejnojmenné občanské sdružení s danou právní formou.

2009

Rok 2009 byl na překračování hranic velkolepý. První hranice, hranice státu, padla dvojicí koncertů a mší v partnerském městě Illertisenu.

Druhá hranice, hranice médií, padla poté, co v dokumentárním pořadu České televize o městě Lokti se mihnul i náš zpívající sbor.

Třetí hranice, hranice žánrů, padla v létě při operních slavnostech. Byli jsme požádáni o zpívání árií otroků ve Verdiho opeře Aida. Úkol jsme určitě splnili, protože tak citlivě zbědované otroky ještě nikdo nikdy neslyšel.

2010

V roce 2010 jsme už žádnou hranici nepřekročili. Leda na Plzeňské přehlídce sborů, kde jsme s novými skladbami francouzského baroka (např. Jubilemus, exultemus) překročili hranici vlastního strachu a nechali se zhodnotit odbornou porotou. Její odbornost, kromě toho, že měla ve všem pravdu, spočívala i v tom, že nám sborový zpěv neznechutila, ale opět otevřela.

 

A co dál? Od roku 2011 už zpíváme bez hranic (čili bez zábran).

 
Kdo je připojen
Právě připojeni - hostů: 40 
poslední mesíc září 2018 příští mesíc
Po Út St Čt So Ne
week 35 1 2
week 36 3 4 5 6 7 8 9
week 37 10 11 12 13 14 15 16
week 38 17 18 19 20 21 22 23
week 39 24 25 26 27 28 29 30